Dnes se často hovoří a píše o tom, jak a proč bychom měli vystoupit ze své komfortní zóny. Erasmus+ je takovým krokem.
V první polovině srpna jsme se (tříčlenná skupina pedagogů a nepedagogických zaměstnanců školy zapojených do projektu Erasmus+) vydali na letiště, abychom už následující den usedli na 14 dní do lavic ACETu (Active Centre of English Training) a stali se studenty anglického jazyka. Cílem naší cesty bylo město Cork v Irsku.
Najednou jsme se ocitli v jiném světě. Jediným dorozumívacím jazykem byla angličtina (byli jsme zařazeni do různých tříd) a naši spolužáci (věkem o generaci mladší) pocházeli z Chile, Bolívie, Venezuely, Francie nebo ze Španělska. Po prvotním šoku jsme si začali školu i přes její náročnost užívat a po 14 dnech studia se nepředstavitelné stalo normálním: s Ellenou z Chile káva o přestávce, s Lolou z Paříže rozhovor o jejím vítězství v Taekwondu, Abigail z Brazílie nevěří, že u nás nežijí delfíni a Santi ze Španělska nás zve na ukázku irských lidových tanců.
A protože cílem projektu je nejenom studium jazyka, ale také poznávání kultury a zvyků dané oblasti volná odpoledne a víkend jsme využili k cestování za krásami Irska (Cliff od Moher, Killarney, Kinsale, Fountainstown Beach) a především prozkoumávání samotného města Cork.
Mezi důvody, proč opustit komfortní zónu patří: osobní růst, nová přátelství, nové já, více zážitků a zkušeností. A přesně toto vše nám náš krok Erasmus+ Irsko přinesl.