Dnes 21. března členové Klubu mladého diváka zhlédli neklasickou klasiku v podání herců Národního divadla.
Maryša patří ke klenotům české divadelní tvorby, těžko bychom hledali někoho, kdo nezná příběh o nedobrovolném sňatku „za peníze“. Také všichni vědí, jak tento příběh skončí – Maryša otráví Vávru jedem nasypaným do kávy.
V pražském Národním divadle hráli divadelní hru Maryša poprvé v roce 1894. V listopadu loňského roku se divákům představila již jedenáctá inscenace této hry v pojetí režiséra Jana Mikuláška. Scénograf Marek Cpin hru zasadil do prostředí nahrávacího studia. Na scéně na židlích leží opuštěné hudební nástroje, herci postupně sesouvají řady židlí, scéna je doplněna maskami. To vše a další má evokovat zmenšující se životní prostor Maryši v podání Pavly Beretové. Obchod, nepochopení, síla, trapnost a v závěru už jen zoufalství.
Bez ohledu na nové pojetí zůstává Maryša klasikou, protože jak říká její režisér: „Maryša je pro nás kritickou zprávou o neutěšeném stavu mezilidských vztahů.“