Autorka reportáže : Dana Žižková (dle podkladů Daniely Sebránkové (E4) a postřehů ostatních zúčastněných)
Ve dnech 13. – 19. prosince se deset studentů naší školy zúčastnilo se svými vyučujícími jazykově – poznávacího kurzu v Berlíně.
13. prosince jsme v brzkých ranních hodinách nasedli v Chomutově do „žlutého“ autobusu Student Agency směr Praha, poté jsme přestoupili a hurráá do Berlína. Už cesta zmíněným autobusem byla pro mnohé zážitkem, vše probíhalo bez problémů, nebyla zapotřebí jízdenka, v autobuse bylo funkční WC, cestování bylo pohodlné, každý si mohl pětihodinovou cestu zkrátit sledováním filmů podle libosti, či poslechem hudby z nepřeberného množství žánrů, které byly k dispozici na dotykové obrazovce na sedadle před každým z nás. Příjemné také byly nápoje a různé noviny a časopisy, jež nám byly palubní asistentkou již zmíněné agentury nabídnuty. Díky tomu nám cesta utekla poměrně rychle a než jsme se nadáli, všude kolem nás byl vánoční Berlín.
Na nádraží nás přivítala zástupkyně DID institutu, poté jsme byli odvedeni na Alexanderplatz, který se stal po zbytek pobytu naším záchytným bodem, odkud jsme se vraceli do našich německých domovů. Než jsme se vzpamatovali, už si nás rozebíraly naše „nové rodiny“, u kterých jsme měli strávit šest nadcházejících dní a nocí. Nebylo nám úplně lehko, jelikož mnozí z nás příliš jazykem našich západních sousedů nevládnou, co si budeme namlouvat, všichni víme, co se dá za tři měsíce výuky jazyka ve škole zvládnout (a pokročilí němčináři, zda je možné to tímto způsobem nazvat, byli mezi námi pouze dva).
Běžná komunikace byla ze začátku velkým oříškem, spousta z nás si nejednou vypomohla angličtinou, ovšem člověk je tvor přizpůsobivý a na konci týdne už jsme hravě zvládali alespoň primitivní slovní zásobu, která nám umožnila běžné fungování v cizím prostředí a zajistila přežití v cizí rodině a cizím to pro nás městě.
Následující den jsme v doprovodu našich „náhradních rodičů“ jako prvňáčci vyrazili do školy, naším úkolem bylo si cestu zapamatovat, abychom ji v následujících dnech už zvládli sami. Není úplně jednoduché se zorientovat ve způsobu městské hromadné dopravy v Berlíně, první den nám z názvů jako je S – Bahn, U- Bahn a Strassenbahn šla hlava kolem.
Ve škole jsme všichni očekávali test, který nás rozdělí do skupin. Ten se ovšem k velké úlevě většiny z nás nekonal a všichni jsme vytvořili jednu třídu. Během týdne se v naší třídě vystřídaly dvě německé učitelky. Obě uměly i anglicky, což někteří z nás uvítali. Ovšem cílem byla němčina, tak nám nezbývalo nic jiného, než pronikat do kouzla jazyka německého a snažit se vystačit s naší to chabou slovní zásobou. Obě německé „ Fräulein“ šikovně kombinovaly mluvené slovo s pracovními listy tak, abychom dokázali zachytit, o čem je právě řeč, ale zároveň aby dal kurz všem pořádně zabrat. Na konci týdne jsme se dočkali ocenění v podobě certifikátu o absolvování kurzu. Je to taková formalitka, nevím, zda je možné, aby se vyskytl někdo, kdo by tento certifikát neobdržel. ( Asi by musel být hluchoněmý. 🙂 pozn. autorky)
Škola končila v půl jedné, ale den v adventním Berlíně pro nás teprve začínal. Každé odpoledne sloužilo k objevování něčeho nového, jelikož Berlín má vše, co se dá od moderní metropole očekávat, a to většinou v ostrých protikladech. Ať už mluvíme o vytříbených nákupních boulevardech, velkém množství impozantních královských zámků, paláců a kostelů, ale najdete zde i zchátralé a mdlé paneláky bývalé východní části, ve které jsme byli ubytováni. V odpoledních hodinách jsme prolezli, lépe řečeno zjezdili téměř vše, co se dalo za pět dní stihnout. Velkou výhodou byla volná jízdenka na MHD, která šetříc naše nohy, protože absolvovat vše pěšky by asi pro nás nebylo úplně to pravé ořechové. Díky této jízdence jsme mohli nasednout na autobus linky 100 a absolvovat okružní jízdu, která zahrnuje okruh kolem cca třiceti zajímavostí Berlína (kdo by to chtěl vyjma našich učitelek absolvovat pěšky), tak jsme tímto způsobem zhlédli největší skvosty Berlína, Braniborskou bránu, tam se to samozřejmě neobešlo bez povinného společného fota, ruinu kostela Gedächtniskirche, kde se zastavil dech při vzpomínce, jak to tady asi vypadalo na konci války, berlínskou katedrálu, Sloup vítězství a další a další. Nemohla samozřejmě chybět návštěva berlínské zdi, kde jsme se také všichni vyfotili a zvěčnili svým podpisem, abychom se při nějaké další případné návštěvě Berlína mohli tímto pochlubit. Jednou jsme se ocitli na východním Alexanderplatzu, abychom ho poté mohli porovnat s bývalým západním Postupimským náměstím, ponořili jsme se do tajů nejhlubší historie v Pergamonmuzeu a muzeu, kde jsme zhlédli nejstarší památky starého Egypta (všem určitě utkví v paměti tvář královny Nefertiti, manželky faraóna Achnatona), abychom další den mohli obdivovat nejmodernější architekturu v SonyCentru a dalších budov v jeho těsné blízkosti. Též odpoledne v budově Reichstagu bylo pro nás zážitkem, zejména pohled na večerní Berlín z jeho kopule, kterou jsme také měli možnost navštívit. Zde bylo zajímavé také to, jak je zde zajištěna bezpečnost, před vstupem jsme museli odevzdat jmenný seznam, který byl ověřen v systému, každý musel předložit doklad totožnosti, (problém způsobila zapomnětlivost jednoho z nás, který sice průkaz měl, ale doma, tím se prověřování trochu protáhlo) a projít bezpečnostním systémem obdobným jako na letišti. Zaměstnanci nás skenovali zleva doprava, shora dolů (co kdyby se mezi námi skrýval nějaký terorista) a pečlivě prohlíželi obsah našich skromných zavazadel. Nůžky a repráček nám byly odebrány, potom jsme teprve byli vpuštěni dovnitř. Němci jsou vskutku to národ pečlivý.
Pokud milujete nakupování, Berlín nabízí vše od svébytných Němci velmi oblíbených a hojně navštěvovaných vánočních trhů (nevím, jak je to možné, ale každý tu má čas na typický svařáček či odpolední Currywurst), až po luxusní nákupní centra, z nichž nejznámější jsou Galerie Kaufhof a KaDeWe. Vzhledem ke stavu našich peněženek a našeho skromného kapesného nám musel stačit anglický Primark, ve kterém jsme se ale doslova všichni vyřádili, cítili jsme se zde také díky obrovskému množství českých turistů jako doma (přistěhovalce různých barev nepočitajíce). Velmi skvěle nám také posloužil k nákupu vánočních dárků, na což nám potom doma po příjezdu zbývalo jen pramálo času.
Zkrátka nikdo nemůže říct, že by nebylo co dělat. A že Berlín má opravdu co nabídnout, o tom jsme se celý týden přesvědčovali, když jsme uchození a vyčerpaní padali večer po náročné konverzaci do postelí.
Asi za všechny můžu říct, že tento pobyt v Německu nebyl určitě promarněným časem, naopak byl skvělou příležitostí něco nového poznat, vyzkoušet na vlastní kůži, získat tolik pro život důležitých zkušeností., návštěvou kurzu počínaje a každodenní komunikací ve městě a s našimi „Gastfamiliemi“ konče.