Jako každý rok dospěli žáci druhé ročníku ve fyzice k tematickému celku „Mechanické kmitání“. Součástí výuky je tradičně také laboratorní práce na uvedené téma, během které se žáci snaží co nejpřesněji určit hodnotu tíhového zrychlení v místě svého bydliště za pomocí jednoduchého matematického kyvadla (nejdříve si vše nanečisto vyzkoušejí ve škole při hodině fyziky).
Dva žáci třídy 2.B (J. Majer a P. Muzikant) se však nespokojili s obvyklým měřením a rozhodli ho realizovat modernějším způsobem. Využili k tomu zařízení, které sestává z arduina a světelného senzoru a světelného vysílače. Zařízení je tak zbavilo pracného opakování měření s různě dlouhým kyvadlem, při kterém by získali při malém počtu kmitů nepříliš přesné hodnoty pro výpočet tíhového zrychlení.
Od prvního prototypu se postupně dopracovali až k finální podobě zařízení, pro které si sami vymodelovali „stínidla“ pro světelný zdroj i senzor, vlastnoručně si je vytiskli na 3D tiskárně a „vypiplali“ vlastní aplikaci, která dokonce eliminuje při měření náhodné chyby. Všechna naměřená data nezobrazovali pouze na monitoru počítače, ale zpracovali je početně i v Excelu. Pro některé sady měření (dle délky kyvadla) získali nad očekávání přesné hodnoty tíhového zrychlení v místě svého bydliště.
Jsem rád, že se mezi našimi studenty vyskytují také tací, kteří nespojí s běžnými postupy, ale snaží se o probírané látce přemýšlet a případně inovovat tradiční postupy, přestože jim to zabere daleko více času než ostatním studentům.
Mgr. Rudolf Naxer